Můj příběh

Dnes jsem vyrovnaná žena. Jsem radostná. Žiju v přítomnosti. Netrápím se. Nevyčítám si. Nespěchám. Ve svém těle se cítím dobře. Díky porozumění problematice střevního mikrobiomu už nemám problémy se zažíváním. Nejsem napjatá. Neignoruju svoje potřeby a respektuju se.

Beru život takový, jaký je se vším hezkým i tím horším. Dnes se cítím jedinečná, krásná a silná. Umím pracovat se strachy a obavami, umím věci pouštět. Nehroutím se ze svých chyb a přijímám, že vše nenaplánuji a že nikdy nebudu mít „hotovo“. Dnes si dovolím mít různé nálady, potřeby a sny. Dovolím si čas na sebe. Mám se ráda.

Byly doby, kdy to bylo úplně jinak. Kam má paměť sahá, měla jsem problémy s trávením. V kombinaci se stresem to bylo peklo. Neustále jsem měla vypouklé břicho, cítila se plná. Pomáhalo mi vyloučení řady potravin z jídelníčku. Zašla jsem ale tak daleko, že jsem nejedla skoro nic.

Dost jsem zhubla. Vymizela mi menstruace. Paradoxně jsem se ale opravdu cítila lépe. Cítila jsem příliv energie, ale věděla jsem, že to není dlouhodobě udržitelné. Studovala jsem možné příčiny, hledala diety, které by mi konečně ulevily, ale nic mi nepomáhalo. Byla jsem zoufalá.

Hodně jsem sportovala. Své potřeby jsem ignorovala, aby mi nenarušovaly můj plán, cestu za mými cíli. Budila jsem se a vstávala v noci, protože jsem chtěla využít „čas navíc“. Nedovolila jsem si odpočívat. Měla jsem potřebu neustále vše tlačit dopředu.

Jsem člověk s vůlí, takže jsem téměř vždy svou pílí a vytrvalostí dosáhla toho, co jsem chtěla. Z tohoto začarovaného kruhu se mi ale nedařilo vymanit.

Velkou část energie jsem věnovala přemýšlením nad tím, co sním a snaze přijít tomu všemu na kloub. Studovala jsem fyziologii trávení, výživu a různé druhy diet. Vše ale začalo krystalizovat, až když jsem se začala zajímat o střevní mikrobiom. 

Kam až sahá vliv střevního mikrobiomu mi začalo fascinovat. Čím více článků a knih jsem přečetla a čím víc přednášek jsem zhlédla, tím víc mi to dávalo smysl.

Postupně jsem v něm začala nacházet odpovědi na své otázky a řešení mých problémů. Zároveň jsem si ale čím dál víc začala uvědomovat, že nikdo nedokáže porozumět mému tělu lépe než já sama.

O nově nabytých znalostech jsem mluvila s rodinou, s přáteli, se svými studenty medicíny v seminářích biologie. Věděla jsem jistě, že se chci tímto tématem zabývat ještě víc do hloubky a zprostředkovávat tyto informace široké veřejnosti, lidem, kteří se trápí tak jako já před lety.

Vystudovala jsem biochemii a po promoci se začala věnovat vědě a výzkumu. Následujících 5 let jsem pracovala v laboratoři s buněčnými kulturami. Díky mým zkušenostem ve výzkumu umím čerpat z vědeckých článků a mohu tak předávat lidem nejnovější poznatky srozumitelně prostřednictvím blogu, eBooku a osobních konzultací.