Vzpomínám si, jak v době mého dětství u nás doma začaly mizet ze stolu domácí perníky a místo nich jsme na snídani vybalovali plněné buchty nebo bábovku z plastového obalu. Tou dobou u nás frčely i polévky z pytlíku, které jsme tehdy odlišovali od instantních, které se jen zalily horkou vodou. Vzpomínám, jak jsem se těšila na tábor, jedinou příležitost večeřet kuře na paprice z kelímku.
Několik let nato jsem pocítila vlnu odporu k instantním jídlům a zároveň jejich velký „skrytý“ rozmach aneb tváříme se jako čerstvé jídlo, ale jsme jen věrohodný čerstvě se tvářící polotovar.
V poslední době vidím, jak jsou instantní jídla (a nejen jídla) zase „in“. Můj táta, který začal s vařením právě polotovarů, se postupem času naučil vařit skvělá chutná jídla z čerstvých surovin. Při poslední návštěvě ale servíroval sekanou se šunkou „jen do trouby a je to“. Po odstranění obalu jen vložíte do trouby a k tomu servíroval instantní bramborovou kaši. Kladl mi na srdce, že je už tak vymakaná, že prostě nepoznám, že není z brambor!
Vezměme si tedy například tu bramborovou kaši. Přestože se potravinářský průmysl snaží vytvořit co nejvěrohodnější „zrychlenou“ bramborovou kaši, neustále mi vyvstává na mysli přednáška z vysoké školy, kde zaznělo, že brambory jsou největším zdrojem vitaminu C. Ne, že by ho tam bylo takové množství, ale ve srovnání s citrusy brambor sníme zkrátka několikanásobně víc a proto jsou brambory v naší stravě jeho hlavním zdrojem.
Jak se taková instantní bramborová kaše vyrábí? Výchozí surovinou jsou opravdu brambory, ze kterých se připraví opravdová bramborová kaše, ze které se poté odpaří voda a sušina se rozemele na vločky. Může obsahovat i přidané látky jako např. sušené mléko. Směs na rychlou přípravu bramborové kaše obsahuje mimo jiné stabilizátory, emulgátory a další aditiva, aby byla příprava snadná a nedocházelo k nežádoucím změnám konzistence, dále pak kurkumu nebo její složku kurkumin pro zintenzivnění žluté barvy a bramborová kaše s mlékem také glukózový sirup nebo ztužený palmový olej.
Žijeme v instantní době. Je úžasné, že dnes dokážeme uvařit bramborovou kaši a další jídla rychle, jídla, jejichž senzorické vlastnosti jsou stále věrohodnější a jejichž příprava nám zabere minimum času.
Všichni máme k dispozici 24 hodin, které rozdělujeme mezi práci, volný čas a spánek. Kromě toho se ale musíme rozhodovat, kterým činnostem budeme věnovat čas, kterým lidem budeme věnovat čas a chtít s nimi budovat vztah, jaké knihy budeme číst nebo kolik času budeme věnovat partnerovi, svým dětem, domácnosti nebo přípravě jídla.
Když čtu o tom, jak je důležité věnovat se ústní hygieně – kromě klasického zubního kartáčku používat i ten mezizubní, chodit na pravidelné nejen preventivní prohlídky, ale i na dentální hygienu, motivuje mi to zabývat se ústní hygienou víc, tedy věnovat jí více času a pozornosti.
Potom ale čtu o důležitosti zdravého stravování, tak víc řeším to. Taky mám ale partnera a považuji za důležité věnovat čas a pozornost jemu stejně tak jako své dceři. Kromě toho taky mně samotné, mé širší rodině, domácnosti a v neposlední řadě chodím do práce, které taky chci věnovat čas a pozornost. Uááááá. Co teď?
Chceme se kvalitně věnovat všemu a všem. Máme ale stále těch 24 hodin. Jednou z věcí, jak si v tom pomoci, je naučit se říkat NE. Sama jsem si myslela, že s tím problém nemám. Nedělám věci, které nechci a umím je odmítnout.
Co dělat, když ty věci dělat chci? 😛 To je větší oříšek.
Umět říkat NE na věci, které dělat nechceme je moc dobré. Umíte ale říct NE věcem, které chcete? O respektu k sobě samým se dočtete v článku Respekt začíná a končí u nás samotných…
A teď zpátky k bramborové kaši. Pokud věnuju díky zkrácení doby přípravy jídla čas něčemu hodnotnému, pak to má smysl. Udělat z toho ale svůj životní styl? Bramborová kaše = uvařím vodu a smíchám ji s práškem v pytlíku, který vyndám ze spíže? To už zavání problémem.
Aditiva se vždy považovala jako látky, které našemu zdraví spíš neprospívají. Dnes už víme, že to tak je. Například o umělých sladidlech jsem psala v nedávném článku Hlavně jít s dobou. Cukr vs. E955. Samozřejmě ne každé aditivum ohrožuje naše zdraví a o každém z nich by se dalo dlouze hovořit.
Kromě toho víme, že aditiva mají negativní vliv na náš střevní mikrobiom (1, 2, 3). Mimo jiné jsou považovány za jedny z klíčových rizikových faktorů v rozvoji idiopatických střevních zánětů (4). Také víme, že kondice našeho střeva úzce souvisí s naším celkovým zdravím.
Nemějme výčitky z toho, že si sem tam dáme něco instantního. Můžeme tak získat čas a dát pozornost dalším věcem v našem životě, které jsou důležité. Není to jen o jídle.
Nicméně mějme na paměti, že to není nic dobrého jak pro naše střeva, tak pro naše celkové zdraví. Pokud jsou instantní jídla náš standard, možná je na čase přehodnotit naše priority.
Nerada bych se ale omezila jen na bramborovou kaši nebo jídlo obecně. Vše je dostupné hned. Zavoláme si. Objednáme si nákup v tramvaji cestou do práce. Přijdeme domů pozdě a doma není nic k jídlu? Není problém, stačí zvednout telefon a do hodiny dvou máme večeři na stole.
Některé věci ale nejsou instantní. Nedokážeme je urychlit. Jsou to ty věci, které mají v životě hodnotu. Věci, na které si musíme počkat (a je radno si na ně počkat). A tahle instantní doba nás v trpělivosti moc netrénuje. Naučme se říkat opravdu NE nejen tomu, co nechceme, ale také tomu, co chceme, ale nechceme tomu dát prioritu. Usilujme o to být trpělivější kvůli věcem, které mají smysl. Stojí za to!