Možná by se Vám mohlo zdát, že to s tématem mikrobiomu úplně nesouvisí, ale opak je pravdou.
Už v dětství, když nám rodiče říkají „Já jsem rodič, Ty budeš poslouchat!“ nebo „Dokud tady bydlíš, tak to bude podle nás!“ v nás nevědomky potlačují mluvit o svých potřebách.
V pozdějším věku to školní systém to umocní. Učte se, buďte poslušní, dělejte úkoly a hlavně nevyčnívejte z řady!
Učíme se, jak vypadalo klínové písmo, jak vypadá iónský sloup, učíme se kolik křesel je
v poslanecké sněmovně a jaká země ostatní převyšuje v chovu ovcí. Jak ale pracovat se sebou samými, to nás ve škole, a bohužel ani v rodině, často nikdo nenaučí.
Následkem toho buď přistupujeme na něco, na co nechceme, nebo jdeme do opozice a boje.
Tímto příspěvkem bych Vám chtěla ukázat, jak je respekt k sobě důležitý ve všech oblastech našeho života – v práci, ve vztazích, ve výchově našich dětí, v komunikaci s autoritami, v přístupu k sobě samým, tedy v tom co si dovolíme nebo dopřejeme.
Sebeláska, sebehodnota, respekt k sobě, naslouchání svému tělu, svým potřebám. Hodně se o tom v poslední době mluví, ale …
Když by se mi někdo zeptal, jestli se mám ráda, tak bych bez váhání odpověděla, že ano. Pokud se ale opravdu zamyslím a zohledním moje reakce a chování v běžných situacích, musím uznat, že odpověď na tuto otázku není vůbec tak jednoznačná.
Pokud máte děti, určitě bezpečně dobře znáte situaci, kdy dítě něco chce. Křičí na Vás v obchodě, že chce bonbóny. Vy ztuhnete a přemýšlíte, co dál.
Rozhodujete se, jestli ho dáte do košíku, aby byl pokoj, nebo půjdete do útoku, jasně řeknete NE a bude. Věřím, že tohle je naše kulturně a konvenčně zakořeněná reakce a není se tedy divit, že většina z nás se takto zachová.
Jiným příkladem může být schůzka s kamarádkou. Domluvíte se na setkání v restauraci na oběd, ale ona Vám v den setkání napíše, že s sebou potřebuje vzít syna, protože její manžel se synem neplánovaně nemůže být. Nelíbí se Vám to.
Chtěla jste s kamarádkou probrat spoustu věcí a s jejím synem to nepůjde. Bude se nudit, bude rušit, bude naléhat na svou mámu, ať už jdou domů. Plánovaný pokec se jistojistě zkrátí a stejně nebudete moci vše probrat tak, jak jste plánovaly.
Půjdete, protože je vám to „blbý“ setkání rušit, nebo kamarádce zavoláte a vynadáte, že takhle to nejde Vám to jen oznámit, aniž by se Vás zeptala, jestli nejste proti.
Umíte laskavě říct, že jste se těšila, že budete mít čas opravdu jen samy na sebe? Umíte laskavě říct, že jste se těšila, že proberete všechno, co se při telefonování vždycky utne, když Vy nebo někdo jiný musí končit?
A čím dál tím víc si uvědomuju, jak je to důležité pro naši pohodu a spokojenost. Neměli bychom mít pocit, že jsme oběťmi okolností. Pokud se v něčem necítíme dobře, neměli bychom mít pocit, že se nemůžeme ozvat.
Abychom nebyli napjatí, vynervovaní, nafouklí a nespokojení, potřebujeme mít kormidlo potřeb ve svých rukách.
Potřebujeme jednak věnovat svým potřebám pozornost, tedy naučit se je pojmenovat, a jednak se naučit své potřeby laskavě a s respektem k druhým komunikovat.
Jen tak budou naše vztahy funkční, v práci budeme spokojení a hlavně – budeme spokojení se sebou samými.
Tímto příspěvkem bych ráda zasela semínko zamyšlení se nad otázkami: Mám se ráda? Nerozdám se pro všechny? Umím říct, když je pro mě něco za hranou? Umím se vymezit i autoritě?
Umím se vymezit vlastnímu dítěti? Umím určit hranice sama sobě? Umím to laskavě nebo jdu rovnou do boje?
Respekt k sobě samým, ať už jsou to naše střeva, čas pro sebe, pro relaxaci, pro pohyb a v neposlední řadě i pro spánek, je základ. Je to předpoklad k tomu, abychom mohl být radostní, energičtí a spokojení.
Pokud tam dneska nejste, upozaďujete se, neumíte se vymezit, neumíte požádat o pomoc, nejste schopné přiznat slabost, máte tendenci všechno zvládat samy a když se nedaří, jdete do oběti a zlobíte se na sebe, nevěste hlavu.
První krok je si to uvědomit. Mně to taky trvalo. Myslela jsem, že jsem „normálně“ sebevědomá a mám se tak „normálně ráda.
Ne že bych lhala sama sobě, ale někdy to děláme zkrátka nevědomky. Hlavně my ženy – pečující, milující, chápající….někdy až daleko za hranu.
V e-booku Poznej o svůj mikrobiom píšu o tom, jak jsem přišla sama k sobě a jak je téma střevního mikrobiomu úzce spojeno s respektem k sobě sama. Tento e-book si můžete zdarma stáhnout zde.
Pokud chcete udělat změnu, chcete se cítit líp, chcete se mít víc rády, chcete pro to něco udělat, chceteudělat konečně něco pro sebe, neváhejte mě kontaktovat e-mailem. Ráda Vás provedu a budu oporou na cestě k Vaší spokojenosti.
Děkuji, že jste dočetli až jsem. Držím Vám moc palce k respektu – nejen k ostatním, ale i k sobě.