Obezita v jiném světle. Obezogeny v prostředí.

Obezita se dlouho považovala jako nemoc lidí bez vůle, tedy těch, kteří hodně jí a málo se hýbají. Kromě životního stylu má co dočinění s rozvojem obezity také genetika, mikrobiom nebo stres. Léčba obezity v současné době spočívá v kombinaci dietoterapie, psychoterapie, chirurgické léčby a farmakoterapie.

Za „normálních“ podmínek si tělo řídí svou ideální hmotnost samo. Samo reguluje energetický a hormonální metabolismus a upravuje pocit hladu a nasycení. Jak váhový úbytek (např. po nemoci), tak i jeho nárůst (např. zvýšením příjmu potravy v době dovolené) je poměrně rychle upraven po návratu do běžného života. Normálně by tedy váha měla být v dlouhodobém horizontu neměnná. Dá se tedy říci, že naše tělo má kontrolní systém, který nám pomáhá udržovat normální váhu (z angl. body weight set point).

Dobrý sluha, ale zlý pán

Zmíněný kontrolní systém, díky kterému si udržujeme tělesnou váhu, je ale bohužel funkční i při obezitě. Pokud se tedy podaří pacientovi s obezitou úpravou jídelníčku a pohybové aktivity zhubnout, jeho kontrolní systém ho nutí vracet tělo zpět do obezity.

Pacient, kterému se podařilo zhubnout tedy sice méně jí, ale i tak cítí stále hlad obézního. Stejně tak má i stejné chutě na to, na co bylo jeho obézní tělo roky zvyklé.

Ti šťastní pacienti, kteří svou vůlí shodit kila dokáží a zbaví se tak obezity, následně bojují se svým novým hubeným tělem, které je neustále nutí být znovu obézní.

V roce 2002 jedna skotská vědkyně publikovala studii zabývající se příčinami rozvoje obezity nesouvisejícími s životním stylem, ale s látkami, chemickými toxiny, v prostředí kolem nás.

Obezogeny už jsem zmínila v posledním článku Tichá pošta mezi střevem a tukem.  Slovo „obezogeny“ označuje všechny látky v prostředí, které se podílejí na rozvoji obezity díky vlivu na metabolismus a hormonální systém řídící chuť a pocit sytosti. Tyto látky jsou bez ohledu na dietu a fyzickou aktivitu podporují rozvoj obezity. Patří mezi ně např. bisfenol-A, ftaláty, organotiny a perfluoroktanové sloučeniny.

Je známo asi padesát obezogenů. Některé z nich patří do skupiny tzv. hormonálních disruptorů, které narušují normální hormonální funkci.

S endokrinními disruptory se potkáváme dennodenně.

Jsou to látky, které nás obklopují. Jsou součástí obalových materiálů, účtenek, hraček, kuchařského náčiní, kosmetiky, čisticích prostředků apod.

Jelikož se vyskytují všude kolem nás, snadno se jimi kontaminuje jídlo, voda nebo dokonce vzduch.

Jakmile se tyto látky dostanou do našeho těla, jsou schopné narušovat náš energetický metabolismus ve prospěch přibývání na váze a to těmito způsoby:

• zvýšením počtu tukových buněk (jejich diferenciace z kmenových buněk),
• zvětšením množství tuku v tukových buňkách,
• zvýšením poměru vznik/zánik tukových buněk,
• zvýšením ukládání kalorií,
• změnou hodnoty bazálního metabolického výdeje, tedy množství kalorií, které tělo vyžaduje v klidném stavu
• a ovlivněním metabolismu díky jejich vlivu na mozek, slinivku, tukovou tkáň, játra, svaly a trávicí trakt.

V důsledku toho tak dojde k posunu kontrolního bodu směrem k vyššímu energetickému příjmu a tedy i k snazšímu rozvoji obezity v pozdějším věku.

Hormonální disruptory jsou schopné procházet i do placenty a jsme jim tak vystavováni už od prenatálního věku a dokonce je jejich vliv přenosný i na další generace.

Jejich účinek na rozvoj obezity se může projevit až v pozdějším věku. Kromě rozvoje obezity hormonální disruptory působí na plodnost, hormonální změny v pubertě a nervové a imunitní funkce.

Bisfenol-A

Bisfenol-A se používá jako přídavná látka do plastů sloužící k jeho zpevnění. Mimo to se používá jako vnitřní lak plechovek chránící proti korozi, který je v kontaktu s jejím obsahem. Bisfenol-A má podobnou strukturu jako estradiol, ženský pohlavní hormon, proto se snadno váže na receptory estrogenu, které máme v různých tkáních (o tom se více dočtete v článku zde) a jsou tak bisfenolem nepřirozeně ovlivňovány různé procesy v těle. Na plastových obalech se již často můžeme setkat s nápisem BPA free. Jde tedy o plast, který BPA neobsahuje.

Ftaláty

Ftaláty se používají jako změkčovadla při výrobě plastů (PVC). Jsou součástí hraček, mýdel, šamponů, laků na nehty nebo parfémů. Nejrozšířenější je DEHP (di-2-etylhexyl ftalát), který narušuje tvorbu testosteronu, snižuje tak počet spermií a přispívá tak k mužské neplodnosti, mimo jiné přispívá i k rozvoji obezity.

Ortanotiny

Ortanotiny jsou součástí pesticidů a nátěrů. Najdeme je také v průmyslu vyrábějící plasty, kde slouží jako stabilizátory PVC. Tributyltin (TBT) je součástí nátěrů používané na lodě sloužící proti růstu mikroorganismů na jejich povrchu, nicméně uvolňuje se do vody a kontaminuje ji.  Hromadí se v tukové tkáni organismů. TBT způsobuje u některých vodních živočichů vývoj samčích znaků u samic tím, že ovlivňují hladinu některých hormonů. Je toxický pro ledviny a podobně jako ostatní obezogeny přispívá k rozvoji obezity díky stimulaci růstu tukových buněk a hromadění tuku v tukových buňkách.

Jaké podniknout kroky, abychom se obezogenům vystavovali co nejméně?

Publikace výzkumů, které byly zdrojem pro tento článek najdete v odkazech níže:

Heindel JJ, Blumberg B, Cave M, Machtinger R, Mantovani A, Mendez MA, Nadal A, Palanza P, Panzica G, Sargis R, Vandenberg LN, Vom Saal F. Metabolism disrupting chemicals and metabolic disorders. Reprod Toxicol. 2017 Mar;68:3-33.

Heindel JJ, Blumberg B. Environmental Obesogens: Mechanisms and Controversies. Annu Rev Pharmacol Toxicol. 2019 Jan 6;59:89-106.

Robles-Matos N, Artis T, Simmons RA, Bartolomei MS. Environmental Exposure to Endocrine Disrupting Chemicals Influences Genomic Imprinting, Growth, and Metabolism. Genes (Basel). 2021 Jul 28;12(8):1153.

Baillie-Hamilton PF. Chemical toxins: a hypothesis to explain the global obesity epidemic. J Altern Complement Med. 2002 Apr;8(2):185-92.